báseň Friedricha Schillera From Wikipedia, the free encyclopedia
Óda na radost (v němčině Ode an die Freude) je původně báseň napsaná Friedrichem Schillerem v létě 1785 oslavující přátelství mezi lidmi (vznikla jako hold Schillerovu příteli a nakladateli). Její zřejmě známější forma je ale upravená verze, která byla zhudebněna Ludwigem van Beethovenem roku 1824 jako čtvrtá a závěrečná věta jeho Deváté symfonie.
Óda na radost | |
---|---|
Schillerův rukopis básně | |
Autor | Friedrich Schiller |
Původní název | [Ode] an die Freude |
Země | Německo |
Jazyk | němčina |
Žánr | óda |
Datum vydání | 1786 |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Mnohem méně známé jsou zhudebněné verze Franze Schuberta z roku 1815 nebo Petra Iljiče Čajkovského z roku 1865 (a dalších).
V roce 1955 navrhl Radě Evropy Richard Mikuláš Coudenhove-Kalergi, aby se Óda na radost stala evropskou hymnou. V roce 1972 byla skladba oficiálně uznána za hymnu Rady Evropy a v roce 1985 se stala oficiální hymnou Evropské unie. Jako hymna se používá pouze instrumentální verze. Instrumentální kompozice nové evropské hymny se ujal Herbert von Karajan, jeden z nejvýznamnějších dirigentů 20. století. Navrhl tři instrumentální verze - pro klavír, pro dechové nástroje a pro orchestr.
V letech 1956 až 1968 startovalo na olympijských hrách Společné německé družstvo, které jako hymnu používalo Ódu na radost.
|
|
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.