Vučedolská kultura
From Wikipedia, the free encyclopedia
Vučedolská kultura byla eneolitická archeologická kultura, která se rozvíjela na Balkáně zhruba v letech 3000 až 2200 př. n. l. Byla charakterizována především výrobou mědi, s níž byl patrně spjat i její duchovní život - její náboženství bylo kovářsko-šamanské. Centrum bylo ve Sremu a na pravém břehu řeky Dunaje ve východní Slavonii. Později se kultura rozšířila po celé Panonské nížině a na západní a jižní Balkán. Na svém vrcholu zasahovala území čtrnácti současných evropských zemí – Česka (Praha, Jevišovice), Slovenska, Rakouska, Maďarska, Rumunska, Slovinska, Itálie, Chorvatska, Bosny a Hercegoviny, Srbska, Černé Hory, Kosova, Albánie a jedno sídlo bylo Vučedolské kultuře připsáno dokonce ve východním Řecku. Kultura byla pojmenována podle naleziště Vučedol, které se nachází šest kilometrů od města Vukovar v Chorvatsku. Odhaduje se, že toto místo bylo v eneolitu domovem asi 3000 obyvatel, což z něj činilo jedno z největších a nejvýznamnějších evropských center své doby. Obyvatelé byli nejen lovci a rybáři, ale i zemědělci, chovatelé zvířat, zruční řemeslníci a dokonce astronomové. Spekuluje se o obchodních vztazích s Peloponésem. Archeogenetika spojuje kulturu s migrací příslušníků jámové kultury z východních ponticko-kaspických stepí, kteří se pak smísili s balkánskými neolitickými obyvateli.[1] Podle některých badatelů takto vznikl etnický základ budoucích Ilyrů.[2] Vučedolská kultura se vyvinula ze dvou starších eneolitických kultur: bádenské a kostolacké kultury.