Vojenská hranice
From Wikipedia, the free encyclopedia
Vojenská hranice (též označována jako Krajina, srbochorvatsky Војна Крајина/Vojna Krajina, maďarsky Határőrvidék, německy Militärgrenze, rumunsky Graniţa Militară) je označení pro pásmo v příhraničí Habsburské monarchie (později Rakousko-Uherska) v jejích jižních oblastech a Osmanskou říší.
Vojenská hranice Militärgrenze
| |||||||
Geografie
| |||||||
žádné | |||||||
Rozloha |
33 537 km² (rok 1857) | ||||||
Obyvatelstvo | |||||||
Počet obyvatel |
675 817 (rok 1857) | ||||||
Státní útvar | |||||||
vojenská provincie | |||||||
Habsburská monarchie Habsburská monarchie Rakouské císařství Rakouské císařství Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko | |||||||
Státní útvary a území | |||||||
|
Ke zřízení nového obranného systému v Uhrách a Chorvatsku došlo v 16. století po zvolení Ferdinanda I. králem. V Uhersku a Chorvatsku bylo zřízeno šest okresů pod zvláštní vojenskou správou. Chorvatská vojenská hranice a slavonská vojenská hranice se dostaly pod jurisdikci chorvatského Saboru a bána. V roce 1627 byly umístěny pod přímou kontrolu habsburské armády. Po více než dvě století si udrželi úplnou civilní a vojenskou autoritu nad oblastí, až do zrušení vojenské hranice v roce 1881.
V průběhu 17. století se území rozšiřovalo směrem na východ a vznikaly nové úseky. V té době se rozkládalo od vlastního Chorvatska na západě po východní Sedmihradsko na východě a zahrnovalo části dnešního Chorvatska, Bosny a Hercegoviny, Srbska, Rumunska a Maďarska. Během tohoto období se také změnil obranný systém, z konvenčního modelu posádky na komunitu „voják-osadník“.
Obyvatelé této oblasti byli známí jako Grenzer (neboli hraničáři). Byli to většinou srbští, chorvatští, němečtí, vlašští a další kolonisté.[1][2][3][4][5][6][7][8][9] Výměnou za půdu, náboženskou svobodu a příznivé daňové sazby kolonizovaly oblast a sloužily jako opevnění monarchie proti osmanským nájezdům. Němci byli rekrutováni Uherskem v pozdním 18. století v rámci osídlení a rozvoje údolí řeky Dunaj, a stali se známý jako Dunajští Švábové. Vojenské pluky tvořené osadníky měly svůj vlastní důvod povstat a bojovat a znaly místní terén a podmínky. Brzy získali impozantní vojenskou pověst.