Snímání z kříže
From Wikipedia, the free encyclopedia
Snímání z kříže nebo Snětí Ježíšova těla z kříže (řecky Ἀποκαθήλωσις, Apokathelosis) je v Novém zákoně popsáno v Janově evangeliu – Jan 19, 38–40 (Kral, ČEP), Markově evangeliu – Mk 15, 42–47 (Kral, ČEP), Lukášově evangeliu – Lk 23, 50–56 (Kral, ČEP) a v apokryfních spisech. Podle těchto svědectví snímal Ježíše po jeho ukřižování z kříže Josef z Arimatie, k němuž se podle Janova evangelia přidal Nikodém – Jan 19, 38–40 (Kral, ČEP). V byzantském umění se tento námět stal populárním v 9. století a na Západě od 10. století. Snětí z kříže je 13. zastavení křížové cesty a je také šestou ze sedmi bolestí Panny Marie.
Mezi další postavy, které nejsou zmíněny v evangeliích a které jsou často součástí vyobrazení tohoto tématu, patří Jan Evangelista, který je někdy zobrazován, jak podpírá omdlévající Marii (jako na níže uvedeném díle Rogiera van der Weydena), a Marie Magdaléna. Evangelia zmiňují blíže neurčený počet žen, které sledovaly ukřižování, včetně Tří Marií (Marie Salome je zmíněna v 15. kapitole Markova evangelia – Mk 15, 40 (Kral, ČEP)), a také to, že pohřeb viděly Panna Marie a Marie Magdaléna – Mk 15, 47 (Kral, ČEP). Tyto a další ženy a nejmenovaní mužští pomocníci jsou často zobrazováni.[1]