Prusko-francouzská válka
válečný konflikt mezi Francií a Pruskem a jeho spojenci z let 1870 až 1871 / From Wikipedia, the free encyclopedia
Prusko-francouzská válka nebo francouzsko-německá válka,[pozn. 1] ve Francii často označovaná jako válka z roku 1870 (guerre de 1870), byl konflikt mezi Druhým francouzským císařstvím (později Třetí republikou) a německými státy severoněmeckého spolku vedenými pruským královstvím. Střet, který trval od 19. července 1870 do 28. ledna 1871, byl způsoben především rozhodnutím Francie obnovit své dominantní postavení v kontinentální Evropě, které ztratila po drtivém vítězství Pruska nad Rakouskem v roce 1866.[1] Podle některých historiků pruský kancléř Otto von Bismarck úmyslně vyprovokoval Francouze k vyhlášení války Prusku, aby přilákal čtyři nezávislé jižní německé státy – Bádensko, Württembersko, Bavorsko a Hesenské velkovévodství – do spojenectví se Severoněmeckým spolkem, kterému dominovalo Prusko. Někteří historici tvrdí, že Bismarck využil toho, jak se vyvíjely okolnosti. Žádný však nezpochybňuje skutečnost, že Bismarck musel vzhledem k celkové situaci uznat potenciál nových německých spojenectví.[2]
Prusko-francouzská válka | |||
---|---|---|---|
konflikt: sjednocování Německa | |||
Od levého horního rohu:
Pruská pěchota v bitvě u Spicherenu; Jeanniotův obraz La Ligne de feu (Bitva u Mars-la-Tour); Wernerův obraz kapitulace Sedanu; Neuvillův obraz Les dernières cartouches (Bitva u Bazeilles). | |||
Trvání | 19. července 1870 – 28. ledna, 1871 (6 měsíců a 1 týden a 2 dny) | ||
Místo | Francie a Prusko | ||
Příčiny | Emžská depeše | ||
Výsledek | rozhodné německé vítězství | ||
Změny území |
| ||
Strany | |||
| |||
Velitelé | |||
| |||
Síla | |||
| |||
Ztráty | |||
| |||
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Francie armádu zmobilizovala 15. července 1870, což severoněmecký spolek vedlo k tomu, aby ve stejný den reagoval vlastní mobilizací. 16. července 1870 francouzský parlament hlasoval pro vyhlášení války Prusku a vyhlášení války bylo Prusku doručeno o tři dny později. Francouzské síly napadly německé území 2. srpna. Německá koalice zmobilizovala své jednotky mnohem efektivněji než Francouzi a 4. srpna vtrhla do severovýchodní Francie. Německé síly byly co do počtu větší, měly lepší výcvik a velení a efektivněji využívaly moderních technologií, zejména železnici a dělostřelectvo.
Řada rychlých pruských a německých vítězství na východě Francie vyvrcholila obléháním města Mety a bitvou u Sedanu, kde byl zajat francouzský císař Napoleon III. a kdy byla armáda Druhého císařství rozhodně poražena. Vláda národní obrany vyhlásila v Paříži 4. září třetí francouzskou republiku a pokračovala ve válce dalších pět měsíců; německé síly porazily jednotky nové francouzské armády v severní Francii. Francouzské hlavní město Paříž bylo obléháno a 28. ledna 1871 padlo. Poté se ve městě chopila moci skupina revolučního povstání zvaná Pařížská komuna a držela ji dva měsíce, dokud ji na konci května 1871 krvavě nepotlačila řádná francouzská armáda.
Německé státy vyhlásily svoji unii jako Německou říši. Vládcem se stal pruský král Vilém I. a kancléřem Otto von Bismarck. Většina Německa byla spojena jako národní stát (Rakousko bylo vyloučeno). Smlouva z Frankfurtu nad Mohanem z 10. května 1871 dala Německu většinu Alsaska a některé části Lotrinska, které se stalo císařským územím Alsasko-Lotrinsko (Reichsland Elsaß-Lothringen). Německé dobytí Francie a sjednocení Německa evropskou rovnováhu sil, která existovala od vídeňského kongresu v roce 1815, narušilo, a Bismarck si po dvě desetiletí v mezinárodních záležitostech držel velkou autoritu.
Francouzské odhodlání znovu získat Alsasko-Lotrinsko a strach z další francouzsko-německé války spolu s obavami Britů o rovnováhu sil se staly faktory příčin první světové války.