Írán
stát v západní Asii / From Wikipedia, the free encyclopedia
Írán (persky ایران), plným názvem Íránská islámská republika, dříve znám jako Persie,[3] je stát nacházející se na křižovatce západní, střední a jižní Asie. Sousedí s Irákem na západě a Tureckem na severozápadě, Ázerbájdžánem, Arménií, Kaspickým mořem a Turkmenistánem na severu, Afghánistánem na východě, Pákistánem na jihovýchodě, Ománským zálivem a Perským zálivem na jihu. S téměř 90 miliony lidí na ploše 1,65 milionu km2 je Írán na 17. místě na světě jak z hlediska geografické rozlohy, tak počtu obyvatel. Většinu země zaujímá Íránská náhorní plošina. Hlavním a největším městem je Teherán, v jehož metropolitní oblasti žije přibližně 16 milionů lidí; mezi další velká městská centra patří Mašhad, Isfahán, Karaj a Šíráz.
Írán je jednou z nejstarších civilizací světa, počínaje Elamity ve čtvrtém tisíciletí před naším letopočtem. Poprvé byl sjednocen Médy v sedmém století před naším letopočtem a svého územního vrcholu dosáhl v šestém století před naším letopočtem, kdy Kýros Veliký založil Achajmenovu říši, jednu z největších říší ve starověku. Alexandr Veliký dobyl říši ve čtvrtém století před naším letopočtem a následně byla rozdělena na několik helénistických států. Íránské povstání založilo Parthskou říši ve třetím století př. n. l., kterou ve třetím století našeho letopočtu vystřídala Sásánovská říše. Arabští muslimové dobyli region v sedmém století našeho letopočtu, což vedlo k jeho islamizaci. Írán se stal hlavním centrem islámské kultury a vzdělanosti a jeho kultura, jazyk a zvyky se rozšířily po celém muslimském světě. Řada původních íránských muslimských dynastií vládla zemi až do Seldžuckých a mongolských výbojů v 11. až 14. století. V 16. století obnovili domorodí Safavidové sjednocený íránský stát s dvanáctníckým šíitským islámem jako oficiálním náboženstvím, což znamenalo počátek moderních íránských dějin.
Za Nádira Šáha v 18. století byl Írán přední světovou velmocí, i když v 19. století ztratil značnou část území v důsledku řady konfliktů s Ruskou říší. Na počátku 20. století došlo k perské ústavní revoluci, nastolení dynastie Pahlaví a snahám o modernizaci. Pokusy znárodnit rozsáhlé zásoby fosilních paliv v zemi vedly v roce 1953 k anglo-americkému převratu. Po íránské revoluci byla v roce 1979 monarchie svržena a Rúholláh Chomejní, který se stal prvním nejvyšším vůdcem země, založil Íránskou islámskou republiku. Írán je oficiálně řízen jako islámská republika s prezidentským systémem, i když s konečnou moc má teokratický nejvyšší vůdce (rahbar), kterým je od Chomejního smrti v roce 1989 v současnosti Alí Chameneí. Íránská vláda je autoritářská a sklízí širokou kritiku za svá omezení a porušování lidských práv.
Írán je významnou střední a regionální velmocí díky svým velkým zásobám fosilních paliv, včetně druhých největších světových dodávek zemního plynu, třetím největším prokázaným zásobám ropy, své strategické poloze na asijském kontinentu, svým vojenským schopnostem, regionálnímu vlivu a svou roli jako ústředního bodu šíitského islámu na Blízkém východě a ve světě. Je zakládajícím členem Organizace spojených národů, Organizace ekonomické spolupráce, Organizace islámské spolupráce, Organizace zemí vyvážejících ropu, Šanghajské organizace pro spolupráci a členem BRICS.[4] Díky své dlouhé historii a bohatému kulturnímu odkazu je Írán domovem 27 památek světového dědictví UNESCO, což je 10. nejvyšší počet na světě, a v počtu zápisů nehmotného kulturního dědictví neboli lidských pokladů se řadí na 5. místo na světě.[5][6] Obyvatelé Íránu jsou multikulturní a tvoří je nejrůznější etnické, jazykové a náboženské skupiny.