Papežská abdikace
From Wikipedia, the free encyclopedia
K papežskému zřeknutí se úřadu (latinsky renuntiatio), nazývanému také papežská abdikace či papežská renunciace, dochází, když úřadující papež katolické církve dobrovolně odstoupí ze své funkce. Vzhledem k tomu, že doba úřadování papeže obvykle trvá od zvolení až do smrti, je papežská renunciace neobvyklou událostí. Před 21. stoletím s historickou jistotou jednoznačně odstoupilo pouze pět papežů, všichni v období mezi 10. a 15. stoletím. Kromě toho existují sporná tvrzení o rezignaci čtyř papežů, datovaná od 3. do 11. století; pátý sporný případ se mohl týkat antipapeže.
Kanonické právo katolické církve |
---|
|
|
|
Několik papežů bylo navíc v době saeculum obscurum „sesazeno“, tedy násilně vyhnáno z úřadu. Historie a kanonická otázka je zde komplikovaná; obecně se zdá, že oficiální vatikánský seznam papežů uznává takové „sesazení“ jako platné zřeknutí se, pokud papež souhlasil, ale ne, pokud tak neučinil. Pozdější vývoj kanonického práva vyzněl ve prospěch papežské svrchovanosti a neponechal žádný opravný prostředek pro nedobrovolné odvolání papeže.[1]
Posledním papežem, který rezignoval, byl Benedikt XVI., který opustil Svatý stolec 28. února 2013, kdy skutečně rezignoval. Byl prvním papežem, který tak učinil od doby Řehoře XII. v roce 1415.
Přestože se termín abdikace běžně používá v diskusích o papežských abdikacích,[2] v oficiálních církevních dokumentech se pro papežovo zřeknutí se úřadu nepoužívá.