Jámová kultura
From Wikipedia, the free encyclopedia
Jámová kultura (z ukrajinštiny ямна, z ruštiny ямная, v angličtině běžně Yamna, Yamnaya, Pit Grave culture nebo Orche Grave culture) byla kultura v pozdním chalkolitu a začátku doby bronzové, vyskytující se v oblasti ponticko-kaspické stepi od Podněstří až po řeku Ural. Datována je v rozmezí 3500–2300 let před Kristem. Jámovou kulturu lze identifikovat s pozdními Protoindoevropany a je nejlepším kandidátem pro pravlast praindoevropského jazyka.[zdroj?]
Lid jámové kultury pravděpodobně vzešel z míšení dvou rozdílných populací, z nichž silnější složkou byli východoevropští lovci a sběrači, kteří pocházeli buď přímo ze sibiřské kultury Maľta-Bureť, nebo jí geneticky blízce příbuzné. Druhou složkou byla některá blízkovýchodní populace [1], v úvahu přicházejí buď lovci a sběrači z oblasti Kavkazu, [2] nebo chalkolitická populace v oblasti dnešního Íránu. [3] Jejich kultura byla materiálně velmi podobná altajské kultuře Afanasevo a geneticky jsou tyto dvě populace prakticky nerozeznatelné. [1]
Jámová kultura je těsně spřízněna s navazujcími kulturami doby bronzové, které se rozšířily do téměř celé Evropy a střední Asie, zejména s kulturou se šňůrovou keramikou a lidem zvoncových pohárů na západě, a s kulturami Sintašta, Andronovo a Srubnaya na východě. Tyto kultury sdílejí s jámovou kulturou společné znaky, jako např. používání koní, pohřbívání a ekonomiku založenou na pastevectví dobytka. Genetické studie potvrdily, že tyto navazující kultury pocházejí z větší části ze stepní oblasti jámové kultury. [1][4][5]