Dějiny Chorvatska
From Wikipedia, the free encyclopedia
V době Římské říše tvořily území dnešního Chorvatska dvě římské provincie, Panonie a Dalmácie. Po pádu Západořímské říše v 5. století n. l. si oblast na 50 let podrobili Ostrogóti, než byla začleněna do Byzantské říše.
Chorvatsko jako státní útvar se poprvé objevilo v 7. století v podobě Chorvatského knížectví a blízkého Knížectví Dolní Panonie,[1] které byly sjednoceny a povýšeny na Chorvatské království trvající od roku 925 do roku 1918. Ve 12. století vstoupilo Chorvatské království do personální unie s Uherským královstvím. Nadále však byla zachována chorvatská státnost prostřednictvím Saboru a bána.
Období od 15. do 17. století bylo poznamenáno intenzivními boji mezi Osmanskou říší na jihu a Habsburskou monarchií na severu.
Po první světové válce a rozpadu Rakouska-Uherska bylo chorvatské území začleněno do Království Jugoslávie. Po německé invazi do Jugoslávie v dubnu 1941 vznikl Nezávislý stát Chorvatsko, spojenec Osy, který byl poražen v květnu 1945, týden po podpisu bezpodmínečné kapitulace nacistického Německa. Následně vznikla Socialistická republika Chorvatsko, členská republika Socialistické federativní republiky Jugoslávie. V roce 1991 vedení Chorvatska přerušilo vazby na Jugoslávii a po občanské válce vyhlásilo nezávislost.